Abstract
Rozsáhlé kontakty mezi Čínou a Japonskem se dlouhodobě podílely na formování tradičních představ těchto zemí o úloze hudby ve společnosti. Navzdory zřejmé podobnosti těchto představ i cílů modernizačních procesů (V Japonsku v období reforem Meidži a v Číně po Opiových válkách) se teoretické přístupy k přejímání západní hudby, praktická opatření postihující koncertní praxi i konkrétní skladby japonských a čínských autorů z tohoto období výrazně liší.
Cílem tohoto příspěvku je srovnání těchto odlišností a nastínění jejich možných příčin, především v kontextu proměňující se hudební estetiky obou kultur. Součástí příspěvku jsou i ukázky tvorby japonských a čínských skladatelů tohoto období.