V posledních letech přitahuje terapeutický přístup s využitím mimotělních hemadsorpčních metod u kriticky nemocných stále větší zájem. Snaha o časný zásah do patofyziologických procesů, které doprovázejí řadu inzultů u pacientů v intenzivní péči, představuje nepochybně atraktivní koncept, v současnosti pronikající do klinické praxe navzdory absenci evidence.
Níže uvedený text představuje kritický pohled autorů na současný stav problematiky hemadsorpčních metod a jejich využití u kriticky nemocných, zejména septických pacientů.