Abstrakt
Adherence je jedním ze základních faktorů ovlivňujících úspěšnost léčby, zejména v oblasti transplantace. Je ovlivněna mnoha faktory, z nichž mezi ty zásadní patří systém osobních přesvědčení, která významně ovlivňují chování pacientů.
V článku se tak zaměřujeme na zmapování přesvědčení dospívajících pacientů v transplantačním programu, které se týkají motivů a faktorů ovlivňujících užívání medikace po transplantaci. Soubor: Bylo vybráno 14 dospívajících pacientů s terminálním selháním ledvin, kteří byli sledováni před a po transplantaci stejným hodnotitelem.
Jedna pacientka byla sledována před a po transplantaci jater. Věkové rozpětí souboru bylo 13-18 let.
Vylučujícím kritériem zařazení do souboru byla závažná psychiatrická diagnóza. Soubor byl rozdělen do dvou skupin - adolescenti s prokázanou epizodou nonadherence v anamnéze, resp. adolescenti bez této epizody.
S každým z pacientů byl veden polostrukturovaný rozhovor založený na Teorii kognitivní orientace, jehož cílem bylo identifikovat přesvědčení dospívajících týkajících se základních motivů ovlivňujících respektování léčebného režimu, zvláště medikamentózní léčbu po transplantaci. Výsledky: Bylo identifikováno 15 motivů, které podle dospívajících pozitivně ovlivňují spolupráci, a 16, které naopak posilují nespolupráci pacientů po transplantaci.
Za nejvýznamnější faktory ovlivňující nespolupráci považovali dospívající s anamnézou epizody nonadherence následující: depresivní prožívání, ztrátu smyslu života a tendenci záměrně si ublížit. Dospívající bez této epizody považovali za významný nedostatek zájmu o vlastní zdraví, který spojovali s osobní nezodpovědností a leností.
Většina pacientů z obou skupin považovala za zásadní faktor pro udržení spolupráce snahu o zachování kvality života. Dospívající v obou skupinách hodnotili transplantaci vysoce pozitivně jako cestu, která jim umožnila kvalitu života zachovat (nebo obnovit).
Závěr: Transplantace byla u všech dospívajících spojovaná s dosažením nebo obnovením kvality života. Zjistili jsme rozdíly v popisovaných motivech pro spolupráci mezi skupinou adolescentů s nonadherentním chováním v anamnéze, resp. se skupinou bez epizody nonadherence.