Abstrakt
Výuka zeměpisu na základních a středních školách, včetně gymnázií, prochází vývojem, který reflektuje posun v geografickém výzkumu, proměny prostorové organizace společnosti, ale také odlišné požadavky a cíle vzdělávacího procesu. S tím souvisí i důraz na zařazování interaktivních forem výuky, které by vhodně doplnily klasický výklad.
V hodinách zeměpisu se pak může konkrétně jednat o rozličné podoby terénní výuky, nabízející odlišné možnosti uchopení probírané látky. Dochází při nich k aktivnějšímu zapojení žáků, kteří se mohou například podílet na mapování různých geografických jevů nebo se zapojovat do řešení konkrétních problémů ve své obci či městě.
Hlavním cílem této studie bylo zjistit, jak vnímají terénní výuku klíčoví aktéři vzdělávacího procesu: žáci na jedné straně a učitelé na straně druhé. Pomocí polostrukturovaných interview na pěti vybraných školách v Praze a Středočeském kraji byly analyzovány nejčastěji zmiňované pozitivní a negativní aspekty její realizace a hledány podobnosti i odlišnosti v percepci terénní výuky zeměpisu očima žáků a učitelů.
Velice kladně byla hodnocena mimo jiné možnost týmové spolupráce či pobyt ve venkovním prostředí. Dotazovaní učitelé vnímali oproti žákům více odrazujících faktorů: například náročnost výuky v terénu na přípravu nebo zdravotní rizika.