Abstrakt
Úvod: Onemocnění příštítných tělísek - glandula parathyreoideae (PTG) - mají vzrůstající incidenci. Oproti incidenci benigních nádorů je incidence zhoubných PTG stále spíše vzácnou diagnózou.
Morbidita chirurgické léčby je spojena s chirurgickým odstraněním patologicky změněné tkáně příštítného či více příštítných tělísek, především adenomu příštítných tělísek spojených s primární hyperparatyreózou (HPPT), ale také hyperplazií spojených se sekundární či terciární HPPT a v neposlední řadě HPPT způsobené karcinomem příštítného tělíska. Metody: Byla provedena retrospektivní statistická analýza souboru operovaných pro onemocnění příštítných tělísek na Klinice otorinolaryngologie a maxilofaciální chirurgie 3.
LF UK a ÚVN 2013-2019 (období 7 let). V uvedeném období bylo provedeno 127 operací pro onemocnění příštítných tělísek.
Byla analyzována incidence morbidity, mortality, komplikací a letality. Výsledky: V souboru bylo operováno 20 mužů a 107 žen.
Průměrný věk nemocných je 54,7 roku, morbidita je 0,7 % paréz zvratných nervů z exponovaných nervů při operaci. Incidence trvalé pooperační normokalcemie je 98,43 %, která je prokázána poklesem parathormonu v séru.
Tento stav pak byl ve 12 případech dosažen až po reoperaci (primární výkon pro primární HPPT byl v souboru ve dvou případech, 10 pacientů přichází k reoperaci se sekundární, resp. terciární HPPT z jiných pracovišť). U 12,6 % nemocných byl prokázán pokles hladiny PTH peroperačně, tzv.
PTH assay (rychlý test hladiny parathormonu (PTH) v krevním séru). Pro nález sekundární, resp. terciární hyperparatyreózy bylo operováno 33 pacientů (26 % operací).
Letalita (mortalita) chirurgie PTG se dělí na peroperační mortalitu do 24 hodin po výkonu a časnou mortalitu do 120 hodin po provedeném výkonu. Letalita spojená s chirurgickou léčbou PTG je v sledovaném souboru 0,0 %, a to včetně operovaných v dialyzačním programu a včetně nemocných s transplantací ledviny.
Závěr: Chirurgická léčba je spojena vždy s komplikacemi a morbiditou a mortalitou. Zkušenost endokrinochirurgů všech oborů vede k velmi malé incidenci poranění zvratného nervu a dosažení dostatečné onkologické, resp. chirurgické radikality.
Tato skutečnost ve spojení s ostatními lékařskými obory - endokrinologií, nefrologií, tranplantologií, nukleární medicínou, onkologií - umožňuje bezpečnou a efektivní léčbu všech nemocí PTG s dobrou prognózu pro nemocné. U nemocných se sekundární a terciární HPPT nejen zlepšuje kvalitu života, která nebyla předmětem studie, ale v mnohých případech je základním krokem pro zařazení pacienta do transplantačního programu.
Ze současných zkušeností s léčbou karcinomu příštítných tělísek není možno vyslovit závěry ohledně prognózy, kterou je vždy nutné považovat za velmi závažnou.