Abstrakt
Jednou z nejčastěji diskutovaných otázek správy a řízení obchodních společností jsou způsoby širšího zapojení zaměstnanců. Některé jurisdikce v této souvislosti normují povinné zastoupení zaměstnanců ve statutárních a především kontrolních orgánech obchodních společností (tzv. kodeterminace).
Tito zástupci nejsou voleni valnou hromadou, ale samotnými zaměstnanci. Zákonodárce se pak místy pokouší o posílení hlasu zaměstnanců pomocí dalších zákonných pravidel.
Mezi ně spadá povinné uvádění odchylného názoru zástupců zaměstnanců v zápise o jednání voleného orgánu a povinné sdělování tohoto názoru valné hromadě. Skutečně však taková pravidla vedou k posílení hlasu zaměstnanc ů? Nelze přehlížet, že odměna poskytovaná členům volených orgánů představuje pro zaměstnance mnohdy příjem, který převyšuje jeho příjem z pracovního poměru.
V některých případech tak může vznikat částečně zvrhlá, ale přirozená motivace vydržet ve funkci co nejdéle. Toho lze docílit především tím, že názory zaměstnance ani jeho hlasování nebudou příliš vybočovat z davu.
Takový "konstruktivní" přístup totiž bývá ze strany kontrolovaného vedení společnosti vyzdvihován, což zvyšuje zaměstnancovi šance na znovuzvolení. Zmíněná zákonná pravidla, jejichž cílem bylo posílení hlasu zaměstnanců, jsou však s touto realitou v rozporu.
Povinné zaznamenávání všech odchylných názorů a jejich předkládání valné hromadě mohou mít zcela opačný efekt. Než aby zaměstnanec prezentoval své názory, spíše bude motivován ke zvláště opatrnému přístupu a pečlivému vážení všeho, co řekne.
Tím dochází k potlačení osobního názoru zaměstnance a v konečném důsledku i ke snížení jeho motivace hájit zájmy zaměstnanců. Jako vhodnější se proto jeví zaznamenávat odchylné názory zaměstnance pouze tehdy, pokud to sám považuje za vhodné.
Například proto, aby byl v budoucnu schopen prokázat, že postupoval v nejlepším zájmu společnosti, ať již je tento zájem jednotlivými jurisdikcemi vnímán různorodě.