Informovaný souhlas (či nesouhlas) s poskytnutím zdravotních služeb za nezletilého zpravidla udělují jeho zákonní zástupci. Veřejná moc ale prostřednictvím soudních rozhodnutí může jejich vůli zvrátit z důvodu ochrany nejlepšího zájmu dítěte.
Právní řád přitom fakticky i hodnotově vychází z rámce postmoderní pluralitní společnosti, mezi jejíž definiční znaky patří skepse ohledně existence (nebo alespoň poznatelnosti) objektivní pravdy. Kapitola hledá odpověď na otázku, zda je v naznačeném rámci postmoderny vůbec možné ospravedlnit autoritativní zásahy veřejné moci do hledání nejlepšího zájmu dítěte, k němuž normálně dochází v bytostně osobním vztahu mezi dítětem a jeho rodiči.