Studie mapuje krystalizaci Hrabalova spisovatelského gesta. Nejprve jeho variantnost, která je původně vynucena dobovými okolnostmi (redakčním tlakem a cenzurou).
Opakovaný návrat k stejným tématům také vede k definování tematického, narativního a symbolického jádra Hrabalovy tvorby. Na čtyřech dílech Bohumila Hrabala z přelomu čtyřicátých a padesátých let (Kain, Utrpení starého Werthera, Bambino di Praga a Krásná Poldi) definuji východiska Hrabalovy tvorby, které se stávají zároveň jejími konstantami.
Zvláštní pozornost věnuji ozvláštňující funkci metafor, které mají uvést do viditelného světa.