Článek se zamýšlí nad současným muzeologickým potenciálem objektů, které byly v období státního socialismu postaveny nebo upraveny pro memoriální účely. Analyzuje způsoby, jimiž byly po roce 1989 odborně reflektovány, prezentovány a nově využity tři "socialistické" památníky: Národní památník na pražském Vítkově, Památník Ostravské operace v Hrabyni a údajný rodný dům Klementa Gottwalda v Dědicích.
Upozorňuje na nevyužitou možnost prezentovat podobné objekty jako exponáty sui generis a skrze mezioborovou reflexi jejich specifických příběhů, architektury a symboliky hledat nové způsoby muzealizace vybraných témat ze soudobých dějin.