Abstrakt
Příspěvek nabízí dosud téměř nereflektovaný pohled na československou památkovou péči přelomu 40. a 50. let 20. století prostřednictvím dobové produkce dokumentárních filmů. Na základě oficiálních dokumentů stručně naznačí politický kontext, v němž snímky vznikaly, a doplní jej o vhled do fungování filmově-produkčního aparátu.
Jádro příspěvku představí základní typologii realizovaných snímků na základě tří výkladových rámců, které tvůrci při zpracování témat využívali (rámec turistický, uměnovědný a ideologický) a jež se v praxi často vzájemně prolínaly a doplňovaly. Divákům byly zprostředkovávány obecné charakteristiky městských celků v kontextu historicko-vlastivědného výkladu, detailní observace jednotlivých objektů i konkrétní prezentace nového využití zestátněných památek po roce 1948.
Pro přiblížení této typologie budou využity ukázky z vybraných krátkých dokumentárních filmů. Cílem příspěvku je dialogickou formou poukázat na klíčovou roli, již památková péče sehrávala v otázce prezentace a legitimizace poúnorového režimu, a reflektovat způsoby spolupráce památkářů a filmařů na tomto komplexním úkolu.