Abstrakt
Studie nejdříve nastiňuje kontext hornolužického městského dějepisectví na sklonku středověku a ve starším raném novověku na pozadí utváření Horní Lužice jako historické země (či regionu). Charakterizuje bohaté zachování městského kronikářství tří vybraných měst: Lubáně, Zhořelce a Žitavy.
Konečně se zaměřuje - v souladu se zaměřením celého svazku na výzkum regionální identity, obecně definici regionů a význam minulosti pro jejich formování - na rozbor klíčových událostí a procesů v dějinách regionu. Postupně se věnuje tomu, jak kronikáři zobrazovali založení konkrétního města, jak vykládali etymologii jeho jména.
Sleduje se zobrazení vztahů k českým králům a vládnoucí dynastii a konečně nástupu křesťanství, vlivů husitství a později luteránské reformace. Zejména humanističtí měšťanští historikové, především v návaznosti na starší městskou tradici, si byli vědomi širších kontextů dějin svého města, přičemž je zasazovali spíše do rámců Svaté říše římské než Koruny české.
Vnímali příležitostně významnější události svou příslušnost k Horní Lužici, České koruně či Sasku, ovšem jejich výkladu přece jen dominuje místní rámec a místní problémy.