Abstrakt
Cílem kapitoly je překonat tradiční rozštěpení mezi rovinou "pouhého života" a "vskutku lidské existence", která je nepřiznanou premisou mnoha fenomenologických analýz pojmu života, a díky tomu myslet život z něj samého. Zároveň s tím je revidován samotný pojem subjektivity, která by neměla být pojímána výhradně na základě vědomí, které by životu diktovalo jeho zacílení.
Tato dvojí kritika umožní porozumět způsobu, jímž se subjektivita pozvedá z pohybu, který je vlastní životu samému.