O ozbrojeném boji v západní Evropě. Italský a německý levicový terorismus sedmdesátých let v transnacionální perspektivě
Abstrakt
Kniha se zabývá problematikou levicového terorismu v Itálii a v Německé spolkové republice v sedmdesátých letech dvacátého století. Ke zvolenému tématu se přistupuje pomocí východisek transnacionálních studií, která byla v souvislosti s tímto fenoménem dosud použita jen výjimečně, navzdory četným paralelám v různých státech.
Ohnisko výzkumu spočívá v analýze italsko-německé teroristické sítě jako celku, kontaktů mezi jednotlivými organizacemi a vzájemnému vlivu. Významnou část této studie tvoří také přímé i nepřímé srovnání spolupracujících teroristických organizací.
Důležitým transnacionálním fenoménem se stalo již samotné protestní hnutí, jež propuklo na konci šedesátých let a z nějž vzešly jako jeho nejradikálnější odnože budoucí teroristické skupiny. První kapitola se věnuje rozboru tohoto hnutí s důrazem na příčiny jeho vzniku a na jeho vztah k politickému násilí.
Představeny jsou studentské a dělnické aspekty hnutí, ale také starší kořeny v protifašistickém odboji nebo v dílech marxistických autorů. Obzvláštní inspiraci pro radikalizující se levici nachází práce v událostech ve Třetím světě.
Kniha dále zkoumá jednotlivé teroristické skupiny, zvolené podle jejich významu a podle relevance jejich kontaktů se zahraničím, s důrazem na dvě nejznámější organizace, tedy Frakci Rudé armády a Rudé brigády, jež byly nejčinnější a jejichž akce měly největší dosah. Prostor je věnován příčinám jejich radikalizace, vazbám na zbytek mimoparlamentního hnutí, a také jejich organizační struktuře s způsobům fungování.
Představeny jsou zároveň nejvýznamnější teroristické útoky a jejich představitelé. Kontakty mezi italskými a německými teroristickými skupinami zprostředkovávali mediátoři; studie se podrobně věnuje dvěma nejvýznamnějším příkladům, tedy Giangiacomovi Feltrinellimu a švýcarskému anarchistickému kroužku kolem Petry Krauseové.
Feltrinelli zastával na evropské radikálně levicové scéně důležitou úlohu - podporoval finančně i materiálně vznikající teroristické skupiny a usnadňoval jim tak jejich obtížné počátky, zprostředkovával know-how, získané ve Třetím světě, propojoval mezi sebou radikály z různých států, vydával jejich písemnou produkci ve svém nakladatelství, a v neposlední řadě také založil vlastní teroristickou organizaci. Petra Krauseová využila distribuční sítě kradených zbraní, budované mladými anarchisty z Curychu, a zásobovala s jejich pomocí množství extrémně levicových skupin v západní Evropě.
Práce se dále věnuje také těm kontaktům mezi německými a italskými organizacemi, jež byly navázány bez prostředníků z iniciativy samotných teroristických skupin. Největší úspěch ve svých zahraničních aktivitách zaznamenala italská Dělnická síla, navazující spolupráci s řadou dalších evropských subjektů, a především pak významné německé organizace jako RAF nebo Revoluční buňky.
Ty se řídily svou internacionalistickou ideologií a získávaly spojence mezi palestinským národně osvobozeneckým hnutím a na něj navázanými strukturami (jako byla teroristická organizace venezuelského revolucionáře Carlose), s nimiž také podnikly své nejvýznamnější útoky. Italské extrémně levicové prostředí bylo do značné míry definováno svými protikapitalistickými postoji.
Jádro protestů i politického násilí leželo zpočátku ve velkých severoitalských továrnách a samotné mimoparlamentní hnutí bylo podstatně početnější a déletrvající než v Německu. V Itálii vznikly desítky levicových subversivních skupin a hnutí sympatizantů, z nějž se rekrutovali noví teroristé, čítalo desítky tisíc lidí.
Od poloviny sedmdesátých let spojovala většinu italských skupin poloorganizovaná platforma s názvem Dělnická autonomie, jež konzultovala akce i s Rudými brigádami či První linií. Ve druhé polovině sedmdesátých let dosáhl německý i italský terorismus svého vrcholu v únosech a vraždách Hannse-Martina Schleyera a Alda Mora.
Obě tyto akce jsou zkoumány zejména z hlediska jejich transnacionálního přesahu; zatímco u RAF je díky paralelnímu únosu letadla palestinskými soudruhy tento rozměr zřejmý, v případě Mora pocházejí domněnky o mezinárodním zapojení často z říše konspiračních teorií. Osmdesátá léta pak znamenají na jednu stranu postupný úpadek a vzrůstající izolaci teroristických skupin, ale také vyšší míru transnacionální solidarity a spolupráce.
Prostor je také věnován legálním podpůrným organizacím (zejména Mezinárodní komisi obhájců) a jejich roli v teroristické síti. Závěrečná kapitola srovnává vybrané aspekty zkoumaných teroristických organizací, jako jsou metody, používané při teroristických útocích i v propagandistických kampaních, nebo optika, skrze niž kategorizovaly své nepřátele a spojence, a s jakou vnímaly mučednictví svých padlých či vězněných soudruhů.
Posledním předmětem komparace jsou pak názvy organizací i jednotlivých buněk a jejich použitá grafická symbolika. Ke srovnání jsou zde použity i příklady z dalších evropských i mimoevropských zemí, sloužící k typologizaci italských i německých teroristických skupin.