Abstrakt
Článek popisuje roli Ministerstva zahraničních věcí při zajišťování řádné aplikace mezinárodního práva orgány veřejné správy a soudy. Povinnost aplikovat mezinárodní právo plyne všem správním orgánům i soudům z čl. 1 odst. 2 Ústavy. Čas od času se nicméně stává, kvůli nedostatečné znalosti mezinárodního práva, že správní orgány a soudy buďto mezinárodní právo aplikovat opomenou, nebo jej aplikují nesprávně, což může vyústit v porušení mezinárodněprávních závazků České republiky.
Je pak úkolem Ministerstva zahraničních věcí pokusit se situaci napravit. Ministerstvo je v různém postavení v závislosti na tom, zda porušení mezinárodněprávního závazku je důsledkem činnosti správního orgánu, nebo důsledkem činnosti soudu.
V případě správních orgánů ministerstvo jedná z pozice nadřízenosti (což plyne z výstavby soustavy orgánů veřejné správy na principu subordinace) a může využít svou pravomoc koordinovat činnost orgánů veřejné správy (buďto přímo, nebo - častěji - prostřednictvím jiných příslušných ministerstev). Pozice ministerstva je komplikovanější v případě, kdy je porušení mezinárodněprávního závazku výsledkem činnosti soudu, a to s ohledem na nezávislost soudů, pročež ministerstvo nemůže jejich činnost koordinovat jako v případě správních orgánů.
Ministerstvu pak zbývají omezené možnosti k pokusu o nápravu: (1) odmítnutí zprostředkovat doručení diplomatickou cestou, (2) zaslání amicus curiae brief s vysvětlením aplikovatelného mezinárodního práva a (3) podnět k jednání soudu ex officio tam, kde je to možné.