Změna fyzické zdatnosti v souvislosti s omezením volného pohybu při pandemii COVID-19 v České republice - předběžné výsledky
Abstrakt
Omezení pohybové aktivity je spojeno s poklesem aktivní tělesné hmoty, kumulací tuku, poklesem vytrvalostní zdatnosti a zhoršením metabolického profilu. Podle dat z fitness monitorů došlo po dobu omezení volného pohybu osob při pandemii COVID-19 ke změně struktury pohybové aktivity, ne nutně ale k poklesu objemu pohybu.
Není jasné, jak se na zdatnosti projevilo omezení volného pohybu začátkem roku 2020 v České republice. Metodika: identifikovali jsme 30 pacientů s maximálním zátěžovým testem včetně měření spotřeby kyslíku (VO2max), kteří byli vyšetřeni bezprostředně před vyhlášením omezení pohybu, 10 z nich (5 žen, věk 22,0 +- 9,3 roku) bylo vyšetřeno identickým protokolem po ukončení omezení pohybu a vyplnili dvojici dotazníků IPAQ (množství pohybu po dobu omezení pohybu a v běžném režimu).
Výsledky: nedošlo ke změně VO2max (40,1 +- 9,9 resp. 40,3 +- 10,6 ml.min-1.kg-1, p = 0,856, před resp. po) ani Wmax (3,0 +- 0,6 resp. 3,0 +- 0,8 W.kg-1, p = 0,727), ale došlo k signifikantnímu nárůstu hmotnosti (62,8 +- 13,0 kg resp. 64,2 +- 13,3 kg, p = 0,004). Diskuse: možné vysvětlení stejnéhoVO2max při druhém testu je větší motivace pacientů k maximálnímu výkonu, pro kterou nesvědčí přítomnost VO2 plateau.
Přikláníme se k tomu, že pacienti částečně kompensovali výpadek běžného pohybu a tím nedošlo k poklesu aktivní tělesné hmoty. Hlavní limitací je malá velikost souboru a nižší věk, pro který není možné extrapolovat na výsledky na cílovou skupinu nejvíce ohroženou při COVID-19.
Závěr: byl zaznamenán váhový přírůstek, ale ne pokles VO2max. Snaha o cílené navyšování pohybové aktivity po dobu protiepidemických opatření může u rizikových skupin pacientů efektivně zabránit dekondici a měli bychom se snažit o screening hypoaktivity.