Abstrakt
Článek se zabývá opomíjenou tématikou, která však má naprosto zásadní význam. Princip rovnosti států platí v mezinárodním právu veřejném a je jedním z formálních zásad i unijního práva (čl. 4 odst. 2 SEU).
Zaměřuje se na jeho podstatu a uskutečňování s výjimkou problematiky hlasování v orgánech Evropské unie. Rozlišuje dvě oblasti působení členského státu, a to oblast formální (normati v ní) rovnosti a oblast, která je příznačná vyrovnáváním nerovností za účelem dosažení rovnosti členských států.
Autor pak zkoumá obě tyto oblasti, zjišťuje zejména mechanismy vyrovnávání nerovností především v oblasti regionální politiky a politiky koherence. Vymezuje kontrolní mechanismy a jejich fungování.
Autor se staví proti používání selektivnosti v působnosti normativní rovnosti, jež znamená stejnost práv a povinností členských států, a proto není možné činit výjimky, jež by vedly jak k nerovnému zacházení členskými státy, a tak k jejich diskriminaci.