Abstract
Česká republika patří mezi země s dlouhodobou a živoucí vodáckou tradicí. Vždyť předchůdce dnešního Českého svazu kanoistů (ČSK) byl založen ještě před první světovou válkou, v roce 1913.
V té době již ovšem české řeky sjížděli první nadšení turisté a společně s krásou přírodních scenérií objevovali benefity kanoistických sportů. Podle statistik sekce vodní turistiky Českého svazu kanoistů vyjede ročně na vodu kolem 700 000 vodáků (ČSK, 2021).
Zájem o vodní turistiku v posledních dvou dekádách setrvale rostl. Mimo jiné díky flexibilním půjčovnám a nově využitému materiálu pro výrobu turistických kánoí (plastu) i díky rozšíření gumových plavidel pro dvoučlenné i vícečlenné posádky.
Plastové a gumové lodě jsou prakticky nezničitelné, odpadají tak starosti s jejich opravami. V posledních letech se také masově rozšířily tzv. paddleboardy (Česká federace stand-up paddlingu, 2021), které již nejsou oceňovány pouze fitness nadšenci, ale i všemi vodáckými amatéry pro jejich snadnou a rychlou použitelnost.
Bohužel ovšem zároveň platí, že obliba kanoistiky, resp. vodáckých kurzů v českém školství, klesá. Částečně proto, že zodpovědní učitelé se obávají případných komplikací a z nich potenciálně pramenících právních důsledků. Nejedná se přitom jen o zranění nebo dokonce utonutí při sjezdu řek, protože obojí je statisticky velmi ojedinělé. Častěji se může jednat o rizika spojená s konzumací alkoholu v okolí českých toků.
Od vodáckých kurzů proto raději upouštějí. Cílem tohoto teoretického příspěvku je poukázat na bohatství kanoistiky, resp. vodáctví a jeho význam pro pohybovou gramotnost žáků.
Chceme ukázat soubor benefitů, které vodáctví pro žáky a jejich (nejen) pohybový vývoj představuje. Zároveň chceme učitele tělesné výchovy a ředitele škol motivovat k širšímu zařazování vodáckých kurzů na druhém stupni základních škol i na středních školách.
Závěrem navrhujeme optimální průběh kurzu uplatnitelný pro žáky ZŠ i studenty SŠ, ve kterém uplatňujeme i principy zážitkové pedagogiky.