Abstrakt
Studie interpretuje a rozvíjí teorii humoru Louise Cazamiana. Ukazuje obrysy této teorie vytvořené v návaznosti na Bergsonovu obecnou teorii komična a na Bergsonovy poznámky o humoru.
V souvislosti s přiblížením Cazamianova pojetí mechanismu humoru jako transpozice přirozené reakce člověka na skutečnost do podoby vynalezené responze si studie pokládá otázku po významu humoru v životě. K tomu tématu se přibližuje prostřednictvím zachycení vývoje Cazamianových názorů na možnost stanovení "filosofie" humoru, přičemž vyzdvihuje jeho postupně se vynořující přesvědčení o síle humoru osvobozovat člověka od naivního pohledu na skutečnost.
Studie ukazuje, že Cazamianovo uvažování o filosofii humoru obsahuje i nedostatečně vyjádřenou tendenci pojmout humor jako nástroj kritiky strnulého přístupu člověka ke skutečnosti. Tuto tendenci se za pomoci poukazů na Bergsonovo zdůraznění kritické role smíchu a na Cazamianovy reflexe složité působnosti sugestivní síly humoru pokouší studie vyzdvihnout a rozvinout.