Abstract
V České republice se v posledních letech stále častěji skloňuje pojem evaluace a je stále častěji kladen důraz na vyhodnocování veřejných politik. I přes vzrůstající popularitu evaluací zůstává otázkou, do jaké míry jsou evaluační výstupy implementovány v praxi.
S problémem transferu znalostí od "producentů vědění" k rozhodovatelům ve veřejné politice se potýká téměř každá země, různá srovnání ve svém závěru docházejí k tomu, že i přes velké množství analytických výstupů zůstává využitelnost právě těchto výstupů a implementace zjištěných závěrů do praxe minimální. Cílem tohoto příspěvku je přiblížit výzkumný záměr vznikající disertační práce a prezentovat využívaná teoretická východiska, spolu s plánovanou metodologií.
Výzkumným tématem práce je rozhraní mezi "producenty vědění", tedy evaluátory, a "příjemci vědění". Konkrétně se zaměřuje na míru reálného využívání evaluačních výstupů v praxi, s cílem identifikovat nejčastější překážky v přenosu vědění jak na straně producentů, tak na straně příjemců, a identifikovat stěžejní aspekty pro úspěšný přenos znalostí.
Dalšími zkoumanými aspekty jsou různá rozhraní mezi producenty a příjemci poznatků, jejich interakce a způsoby uplatňování zjištění z evaluací ve veřejných politikách. To vše je zastřešeno výzkumným designem vícepřípadové studie, zaměřující se na tři vybraná ministerstva fungující zároveň jako řídící orgán, spolu s využívaným přístupem "realist research".