Abstrakt
Embolie do plicnice (EP) stále zůstává relativně častou a potenciálně smrtící diagnózou, která může být snadno opomenuta. Plicní angiografie víceřadou výpočetní tomografií (CTPA) se rychle stala nepostradatelnou metodou při jejím vyšetřování.
V USA vzrostl počet provedených CTPA mezi lety 2001 a 2008 14krát, zatímco počet plicních scintigrafií klesl na polovinu. Vysoké polohové rozlišení CTPA umožňuje detekci defektů v náplni kontrastní látkou i na úrovni subsegmentárních větví.
Existují však data, že takto malé emboly nevyžadují léčbu. Významný nárůst detekce izolovaných subsegmentárních embolů pomocí CTPA představuje pravděpodobně podskupinu benigních změn nebo jen přesnější detekci přirozeného "čistícího" procesu plicních cév.
Na druhé straně je riziko závažného krvácení při antikoagulační léčbě 5,3 %, zatímco riziko opakované EP jen 0,7 %. Dalšími riziky CTPA je nefrotoxická kontrastní látka a kancerogenní záření. Řešením tohoto problému není jednoduše snížit počet vyšetření, ale vyšetřovat (a následně léčit) více selektivně a zvažovat alternativní metody, jako je plicní scintigrafie a sonografie, jsou-li relevantní.
CTPA by měla být vyhrazena pro pacienty se střední a vysokou pravděpodobností EP určené na základě klinického vyšetření a stanovení D-dimerů (potvrzení EP). Plicní scintigrafie by naopak měla být metodou volby u stabilních pacientů s normálním skiagramem hrudníku tak, aby se snížila detekce subsegmentárních embolů, aniž by přitom došlo ke zvýšení úmrtnosti na EP (vyloučení EP).