Abstrakt
Farmakologická léčba dyslipidemií je považována za jeden z nejúčinnějších preventivních i terapeutických postupů v oblasti kardiovaskulárních onemocnění. Po objevu statinů a jejich zavedení do praxe v devadesátých Letech se zdálo, že vývoj hypolipidemik je u konce.
Jediné nové molekule - ezetimibu chyběla data z velké intervenční studie a nové léky (inhibitory cholesterol-ester transportního proteinu [CETP], agonisté receptorů aktivovaných peroxisomovým proliferátorem alfa/gama [PPAR- α/γ]) přinášely spíše potíže a do klinické praxe se nedostaly. Další možnosti ovlivnění dyslipidemie potřebujeme pro pacienty netolerující statiny či ezetimib, pro ty, kterým současné možnosti léčby nedostačují nebo je u nich přítomno zmnožení na triglyceridy bohatých částic.
K dispozici máme další perorálně podávané účinné látky (lomitapid, bempedová kyselina, deriváty omega-3 mastných kyselin). Výrazně se rozšiřuje spektrum parenterálně podávaných hypolipidemických terapií.
K etablovaným inhibitorům proproteinové konvertázy subtilisin-kexin 9 (PCSK9) přibývají anti-sense terapie, oligonukleotidy blokující translaci proteinu, proti apolipoproteinu B, lipoproteinu (a) a angiopoetinu podobnému protein 3. Klinickým zkoušením prošel také první zástupce nového léčebného principu, používajícího sekvence malých interferujících RNA (short interfering RNA, siRNA) namířené proti PCSK9.
Všechny nové terapie by měly být využitelné v kombinacích se zavedenými hypolipidemiky.