Abstract
Zhruba jednu třetinu zpracovatelů elektroodpadu v České republice představují firmy, které zaměstnávají p řevážně osoby se zdravotním postižením. Hodnotová přeměna odpadu se tak děje za účasti sociální podpory znevýhodněných lidí.
Pozitivní rys společenské zodpovědnosti vůči těmto lidem je zdůrazňován společně s ekologickým aspektem procesu zpracování, spočívající nejen v patřičné demontáži zařízení, ale i v samotné recyklaci a znovuvyužití materiálů. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením vede k úsporám firem.
Ekonomická výhoda je však provázena překážkami v podobě nejisté pracovní schopnosti a vyšší nemocnosti zaměstnanců. Podobně recyklace elektroodpadu představuje nejistý byznys s výkyvy cen jednotlivých surovin, které následně určují "ekologičnost" jejich zpracování.
Zpracování elektroodpadu tak s sebou nese napětí mezi ekologickou a sociální zodpovědností na jedné straně a snahou o ekonomickou efektivitu na straně druhé. Toto napětí spoluutváří různé režimy hodnoty a podněcuje morální a etické otázky.
Jaké implikace s sebou nese spojitost mezi odpadem a člověkem? Co může prozradit o konceptech recyklace a cykličnosti? Na základě etnografického výzkumu ve firmě na zpracování elektroodpadu popíšu režimy hodnot, do kterých vstupuje odpad a člověk v procesu recyklace a práce na ní. Zaměřím se na to, jak je koncept cykličnosti široce aplikovatelný a jak proces recyklace pohlcuje člověka.
Ukážu, že režimy hodnoty, ve kterých se pohybuje odpad i člověk, se vytváří ve vztahu k představám o zisku, a to nejen finančním.