Abstract
Recyklace elektroodpadu v České republice probíhá zhruba z jedné třetiny ve firmách, kde většinu zaměstnanců představují lidé se zdravotním postižením. Snaha začlenit ohrožené lidi na trh práce je vysvětlována tak, že manuální zpracování elektrických a elektronických zařízení by jinak nebylo možné.
Náklady na recyklaci by totiž převýšily zisky z odběru spotřebičů a prodeje surovin. Na rozdíl od automatizovaného zpracování drtiči a tříděním na linkách je mechanická demontáž finančně nákladnější.
Výsledné materiály jsou však v lepší kvalitě. V případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením, získávají firmy od státu finance na podporu chráněných pracovních míst.
Finanční podpora má kompenzovat sníženou pracovní výkonnost těchto zaměstnanců. Lidé s postižením se tak objevují na místě, kam se odváží nefunkční pozůstatky každodenního provozu většiny domácností a firem.
Recyklace je spojena s představou cykličnosti a znovunabýváním hodnoty. Hodnota není něco jasně definovaného, ale projevuje se v různých cyklech "směny, vystavení a uschování" (Myers 2001, 12).
I odpad takto cirkuluje v různých režimech hodnoty (Appadurai 1986). Elektroodpad představuje nejen věc, které je třeba se zbavit, ale stává se v některých případech komoditou s pozitivní tržní hodnotou.
Navíc ceny jednotlivých vytříděných materiálů zaznamenávají výkyvy v čase, což následně určuje "ekologičnost" jejich zpracování. Postižení je kritickými disability studies konceptualizováno ne jako kategorie daná individuálním tělem, ale jako utvářená společenským souborem představ a vymezená vůči "normálnímu" tělu.
Postižení je tak označení, které pokrývá širokou škálu heterogenních těl. Tato těla jsou chápána jako narušitelé řádu.
Pozice lidí s postižením, stejně jako elektroodpadu se zdá být "indeterminate" (Alexander and Sanchez 2019). Oba se pohybují mezi různými režimy hodnot, které jsou mimo jiné ovlivňovány společenskou a ekologickou odpovědností, stejně jako ekonomickými zájmy.
Na základě etnografického výzkumu ve firmě zpracovávající elektroodpad, se zaměřuji na vztah tělesnosti člověka a materiality odpadu. Zajímá mě, jakými režimy hodnot tyto dva subjekty procházejí a do jaké míry jsou jejich trajektorie provázané.
V rámci příspěvku bych ráda nahlédla na odpad perspektivou kritických disability studies a zaměřila se na to, jak je zacházení s odpadem vzájemně provázané s rolí člověka ve společnosti. Příspěvek může vést k diskuzi nad následujícími otázkami: Jak může chápání toho, co je postižení, souviset s tím, co je chápáno jako odpad? Jak je nazírána hodnota člověka v rámci kapitalistické společnosti a ve vztahu k čemu je vyjednávána?