Abstrakt
Spolu se zdokonalujícími se medicínskými postupy roste počet přežívajících dětí se stále nižší porodní hmotností. Tím stoupá také potřeba zmapování duševního vývoje těchto dětí pro komplexní uchopení problematiky této populace.
Stále více se u dětí s nízkou porodní hmotností ukazuje dopad nezralosti v oblastech neurokognitivního a psychosociálního zrání. Vzhledem k perinatální zátěži, mnohočetnosti a různorodosti působících faktorů jsou děti s nízkou porodní hmotností rizikovou skupinou, která je ohrožena širokým spektrem neurovývojové psychopatologie, emočně-kognitivních deficitů, behaviorálních problémů a narušení adaptivních funkcí, ve srovnání s dětmi narozenými s normální porodní hmotností.
Nejčastěji jsou uváděny lehké odchylky v řečovém vývoji, problémy s učením, pracovní pamětí, poruchy pozornosti, oslabení exekutivních funkcí. Prevalence psychiatrických poruch se u dětí s nízkou porodní hmotností ve školním věku pohybuje v rozmezí 22-28 %, s nejvyšším rizikem pro úzkostné poruchy, ADHD, pervazivní vývojové poruchy a poruchy chování.
Odchylky jsou pozorovány taktéž v socioemočním a motorickém vývoji. Ukazuje se tak narůstající potřeba následné dlouhodobé a kvalitní péče a nezbytnost lepšího porozumění specifikům vývoje dětí s extrémně nízkou porodní hmotností (ENPH) a velmi nízkou porodní hmotností (VNPH).
V současné době je však následná dlouhodobá psychologická péče o tyto děti zcela nedostatečná, nesystematická, a je proto nezbytné její rozvoj podporovat. V závěru jsou shrnuty výsledky studie "Nové metody v následné péči o děti s perinatální zátěží v Centru komplexní péče pro děti s perinatální zátěží na Klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy", v rámci které byly vyšetřeny děti ve věku od 5 do 9 let s velmi nízkou a extrémně nízkou porodní hmotností.
Zjištěny byly jemné odchylky ve vývoji, kdy největší obtíže byly shledány v oblastech zrakového vnímání a selektivní pozornosti, oslabení exekutivních funkcí - obtíže především v oblasti plánování a organizace, pracovní paměti a kontrole chování. Kvantitativní analýza neprokázala statisticky významný rozdíl v kognitivním ani socioemočním vývoji mezi dětmi s ENPH a VNPH.