Abstrakt
Tato studie má hermeneutický charakter a vychází bude z myšlení německé filozofické hermeneutiky 20.století, především se zaměří na Gadamera, doplní ho jeho předchůdce Heidegger. Navazovat bude na předcházející kapitoly o člověku jako vztahové, rituální či symbolické bytosti.
V úsilí zamezit, aby se všechno bytí převedlo na řečovost a výrokovosť, hermeneutika vychází z toho, že každá výpověď je před-motivovaná, že otázka má přednost před odpovědí, že porozumění je výsledkem příslušnosti k pokračující tradici a rozhovoru s ní, že dialog s jiným je jediný způsob, aby vzniklo porozumění, a že porozumění je rozhovor s nevyřčeným (chcete-li, transcendentným). Hájená je tak principiální řečovost naši zkušenosti. Člověk v tomto celém procesu není ani aktivním iniciátorem ani pasivním přijímačem, ale se zúčastňuje rozhovoru, který ho nakonec ovládne.
Tento vztah trojice člověk-porozumění-rozhovor bude blíž tematizován s důrazem na člověka jako řečového tvora.