Tato kapitola tvrdí, že lidská bytost je stvořena jako svobodná pro vztah, jako osoba v komunitě a jako závislá na druhé. Dále zkoumá teologické důsledky relační povahy lidské existence a tvrdí, že nám ukazuje Boha, který naslouchá, Boha, který k nám přichází, a Boha, který se obnovuje v lásce.