Abstrakt
Pro člověka existují v podstatě tři způsoby obývání prostoru. Prvním z nich je lidské přebývání v krajinách tohoto světa, druhým spolu-obývání míst těchto krajin ve společenství či obecenství (polis) s druhými lidmi a konečně třetím způsobem je obývání prostoru, které bychom mohli nazvat náboženským či z křesťanského pohledu přímo církevním, neboť je uskutečňováno v kontextu a zevnitř společenství věřících.
Všechny uvedené způsoby obývání prostoru se navzájem nevylučují. Naopak, mohou být, a často také jsou vzájemně v naprosté komplementaritě.
Tato kapitola se soustřeďuje na první shora jmenovaný způsob a představuje člověka nejprve jako tvora v prostoru, který je konkretizován pojmy jako je místo a krajina. Tyto pojmy zahrnují nejen přírodní prostředí pro život člověka, ale také kulturu a náboženství jako další určující prvky pro tvary a účel konkrétních krajin a jejich míst.
Krajiny představují setkání abstraktního prostoru s konkrétními místy, setkání přírody, kultury a náboženství. Klíčovou roli v tomto setkávání hraje člověk, který krajiny obývá tím, že je naplňuje svými příběhy.
Tím dává krajině smysl, ukládá do ní své vzpomínky, sdílí v ní s ostatními své zkušenosti. Takové představení vztahu člověka a krajiny ukazuje krajinu jako prostor pro setkávání.
Setkávání člověka s přírodou, člověka s krajinou, člověka s člověkem, ale také člověka s Bohem. Úvahy o krajině jako mnohavrstevném prostoru setkávání vedou přirozeně k promýšlení tvůrčích schopností člověka uskutečňovaných v krajině, přičemž lidská schopnost tvorby je dána do souvislosti s teologickým učením o Boží tvorbě. Tvůrčí schopnosti člověka jsou v teologickém pohledu zakotveny v tvorbě Boha stvořitele.
Krajina se v této souvislosti jeví také jako svědek lidského a Božího působení ve světě a je-li krajina tímto svědkem, je na místě se zabývat její pamětí. Téma paměti krajiny nás pak přivádí k závěrečnému pojednání o člověku jako tvoru, který hledá a nachází svůj domov v krajině.
Z hlediska křesťanské víry jsou však takové domovy předchutí, znamením a příslibem věčného domova v eschatologické krajině nového stvoření.