Abstrakt
Kapitola sleduje, kdo je člověk přes příběhy o stvoření. Ukazuje, že podle nich je člověk Boží obraz dorůstající do Boží podoby.
Boží podobu vykládá ve smyslu viditelnosti Boží dobroty a lásky v lidském životě. Seduje, jak do života vstupuje hřích a jak Boží pomoc, v jakém smyslu obojí ovlivňuje směřování k cíli, pro který byli lidé stvořeni, k deifikaci, které rozumí jako společenství s Bohem a s celým obnoveným stvořením v Bohu.