1.) Tento příspěvek se skládá z dvou častí. Jedna část se zaměřuje na analýzu tvrzení, že my lidé se vztahujeme k vlastním životům jako k příběhům, které se odvíjejí podle smysluplné dějové osnovy. Životní rozvrh má v rámci této koncepce povahu příběhu, který má být dovyprávěn.
Vlastní identita se v tomto smyslu utváří a strukturuje jako identita narativní. Klíčovým podnětem a stavebním materiálem utváření vlastní narativní identity a také osobnostního zrání jsou proto příběhové konfigurace, které člověku nabízí a prostředkuje kulturní tradice, jejíž je součástí.
Druhá část navrhuje lidskou existenci charakterizovat prostřednictvím koncepce narativu uchopeného jako dialektika mezi strukturou a otevřeností, hierarchií a utopií, či dokonalostí a možností. Teze příspěvku totiž zní, že takto postulovaná koncepce narativu vhodně vystihuje základní dynamiku lidské existence v jejím vztahu k Bohu.