Abstrakt
Pojmy mravnosti a morality, vzaty jako interpretační východiska, umožňují autorům příspěvku se znovu kriticky zamyslet nad povahou člověka jako svobodného a racionální (sebe)reflexe schopného člověka. A to i v případě, že sám žádnou sdílenou mravnost a moralitu ve své životní teorii a praxi nepředpokládá, což je třeba s ohledem na symptomy současného vývoje ve společenských vztazích (fundamentalismus, anarchismus) také vzít v potaz.
Pohled na způsob vztahování se ke světu a okolnosti doprovázející způsoby jednání člověka a jeho reflexe však autorům nabízí možnost znovu postihnout témata svobody a racionality jako klíčových komponent morality a využít je pro další obohacení popisu člověka. Za předpokladu, že chápeme člověka jako ukotveného v jeho bytostném základu a vztahovosti nabývají pojmy moralita a mravnost na závažnosti pro smysl dávající popis člověka.
Autoři se proto v závěru přiklánějí k odůvodněnému přesvědčení, že člověka lze chápat jako morálně odpovědného tvora, a poukazují na možnost toho využít např. pro další porozumění vlastní spiritualitě.