Abstrakt
Léčba inzulinem je nedílnou součástí terapeutického portfolia u pacientů s diabetes mellitus (DM) 2. typu, a to zejména s delším trváním onemocnění. V praxi je u mnoha pacientů s DM 2. typu podávání inzulinu často zahájeno později, než by bylo optimální.
Mezi hlavní příčiny tohoto stavu patří mimo jiné obavy pacientů a často i lékařů nediabetologů z nežádoucích účinků inzulinu - především hypoglykemie a zvyšování hmotnosti. Přestože se v současné době výrazně rozšířily možnosti léčby DM 2. typu o nové lékové skupiny účinně snižující glykemii bez výraznějšího rizika hypoglykemie (gliptiny, glifloziny, agonisté receptoru pro GLP-1), zůstává dlouhodobě působící inzulin stále nejúčinnějším způsobem snížení glykemie nalačno, což vede k celkovému poklesu glykemií i později během dne.
V tomto článku shrnujeme poznatky o účinnosti a bezpečnosti dlouhodobě působících inzulinových analog 2. generace - inzulinu degludek a inzulinu glargin s koncentrací 300 j./ml. Diskutujeme jejich výhody oproti starším typům dlouhodobě působících inzulinů, rozdíly mezi jednotlivými přípravky a jejich klinické důsledky.