Monoterapie pembrolizumabem v první linii léčby u nemalobuněčného karcinomu plic s vysokou expresí PD-L1 >= 50 %
Abstrakt
Správná volba léčby u pacienta s metastazujícím nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) je v současné době personalizovaná. Vychází z histologického subtypu NSCLC (skvamózní, neskvamózní), z výsledku exprese PD-L1 v nádoru a u neskvamózní histologie také z výsledku genetického vyšetření - mutací EGFR, ALK, ROS1 a BRAF.
U nádorů s vysokou expresí PD-L1 >= 50 % (a u adenokarcinomů po vyloučení senzitivních mutací) je preferována do 1. linie léčba imunoterapií, pembrolizumabem. Autoři předkládají kazuistiku pacienta s generalizovaným adenokarcinomem plic, léčeným pembrolizumabem, u kterého byla zaznamenána při léčbě parciální odpověď.
Zároveň se ale manifestovaly neurologické příznaky, které byly primárně podezřelé z nežádoucího účinku imunoterapie. Dle provedeného vyšetření MR mozku byly potíže vyhodnoceny jako nejspíše vazogenní edém po stereotaktické radioterapii mozkové metastázy.
Autoři zmiňují problematiku vedení diagnostiky a léčby potenciálního nežádoucího účinku v době pandemie COVID-19.