Přímá akce, sebeorganizace, antiautoritářství : distinktivní znaky anarchosyndikalistického hnutí v Severních Čechách na přelomu 19. a 20. století
Abstrakt
Na přelomu 19. a 20. století získali své místo v české politické kultuře i anarchisté. Zatímco většina lidí má povědomí o českých anarchistech ze školních lavic především díky anarchistické umělecké bohémě ztělesněné jmény jako František Gellner, S.
K. Neumann či Fráňa Šrámek, méně se ví o tom, že anarchismus zakořenil i v dělnickém hnutí.
Svou největší slávu zažil na počátku 20. století v Severních Čechách mezi horníky. Příspěvek se zaměřil na hlavní charakteristické rysy, které odlišovaly anarchistické dělnické hnutí od hnutí sociálně-demokratického.
Podobně jako řada jiných autorů či autorek tzv. anarchist studies se autor zkoumal na konkrétním hnutí severočeských horníků-anarchistů 3 specifika anarchismu: přímou akci, sebeorganizaci a antiautoritářství. Autor odpovídal na otázky, jak se projevovaly v teorii i praxi a jak důležitou roli hrály v distinkci k sociálně-demokratickému hnutí.