Abstrakt
Recenze porovnává dvě současně vydané kolektivní monografie, které zkoumají jeden z klíčových trendů československých dějin od poloviny padesátých let minulého století: expertní myšlení, řízení a vládnutí, technokracii a společenskou roli odborníků z různých společenských oblastí. Publikaci Architekti dlouhé změny: Expertní kořeny postsocialismu v Československu (Praha, Argo - Filozofická fakulta Univerzity Karlovy - Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., 2019) sepsal autorský kolektiv pod vedením jejího editora Michala Kopečka, kniha Řídit socialismus jako firmu: Technokratické vládnutí v Československu, 1956-1989 (Praha, Nakladatelství Lidové noviny - Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., 2019) je dílem autorského týmu v čele s Vítězslavem Sommerem.
Zatímco Sommerův projekt komplexněji zachycuje vývoj expertních přístupů v souvislosti s řízením hospodářství, společnosti a státu a s vědecko-technickou revolucí v době poststalinismu a takzvané normalizace v Československu, Michal Kopeček se svými spolupracovníky provedl několik sond do konkrétních expertních disciplín (právo, management, psychoterapie, sociologie, ekologie, urbanismus) v době normalizace a raných devadesátých letech. Celou tuto publikaci prostupuje teze, že řada podstatných aspektů postsocialistického vládnutí v zemi měla kořeny v politickém a ekonomickém myšlení, mentálních vzorcích i kulturních a společenských praktikách osmdesátých let, a že tedy nešlo jen o převzatý import západního neoliberalismu.
Obě monografie podle recenzenta přispívají k pochopení relativní stability systému státního socialismu v Československu tím, že ukazují, jak významně k ní přispívaly snahy o vědecké řízení společnosti, současně ale poukazují i na jejich podvratný potenciál, když expertní kritika dysfunkcí systému v čase takzvané přestavby podkopávala jeho legitimitu. Další společná pozitiva recenzent shledává v důrazu na dlouhodobou historickou kontinuitu, transnacionální rozměr a zpochybnění představy o nepropustnosti státního socialismu.