Abstrakt
Hlavním cílem hypolipidemické terapie u starších osob nad 75–80 let věku je delší a především kvalitnější život. Kardiovaskulární příhody aterosklerotického původu jsou stále nejčastější příčinou nemocnosti i úmrtnosti v populacích vyspělých zemí a jejich výskyt stoupá s věkem.
Jednou z nejúspešnějších skupin léků i k léčbě a prevenci těchto onemocnění jsou inhibitory hydroxy-methyl-koenzym A reduktázy (statiny). Osoby vyššího věku jsou však současně citlivější k vedlejším účinkům této jinak velmi úspěšné terapie.
Navzdory prokázanému prospěchu statinů v relativně mladší populaci, jen několik substudií spolehlivě hodnotilo efekt léčby statiny u pacientů starších 75–80 let, a to především v oblasti léčby kardiovaskulárně asymptomatických osob (v primární prevenci). Pro oblast léčby statiny u starších osob stále chybí spolehlivá data, panují zde stále rozpaky.
Nicméně vzhledem k tomu, že již dnes téměř denně o léčbě těchto osob nebo pacientů rozhodujeme, pokusili jsme se o pragmatický pohled na tuto problematiku.