Abstrakt
Studie se zabývá Spitzerovým výkladem Racinovy tragédie Faidra a kritickými ohlasy, které mu vytýkaly nepřesnost a nedostatek porozumění, jehož příčiny spatřovaly ve Spitzerově "chabé" znalosti estetických principů raněnovověké francouzské tragédie. Literární historikové, kteří se Spitzerem polemizují, nesouhlasí s tezí, že Racinova tragédie zobrazuje v prvé řadě desengaño (odkouzlení, rozčarování) Thésea a dalších postav, a stejně tak, ba ještě silněji odmítají Spitzerovo přesvědčení o "barokní" podstatě Racinovy Faidry.
Není nejmenších pochyb o tom, že jsou tyto výtky oprávněné, ale náš rozbor naznačuje a dílčím způsobem dokládá, že některé konkrétní postřehy, k nimž Spitzer dospívá, nemusí být nutně v ostrém kontrastu s estetickými požadavky dobových teorií dramatu, zejména co se týče konečné anagnorize dané tragédie. Z bilance příslušných polemik vyplývá, že by tato skutečnost neměla být přehlížena, protože Spitzerovy "stylistické" interpretace jsou vzdor legitimnosti některých pozdějších výhrad mimořádně pronikavé, a tedy vysoce inspirativní i pro dnešní, mnohdy ještě kontroverznější výklady Racinova mistrovského díla.