Biologická léčba cílí na imunitní pochod v organismu a mění jejich průběh s omezením patologického procesu. Nejširšího využití dosáhla biologická léčba monoklonálními protilátkami v terapii alergického eosinofilního a nealergického eosinofilního bronchiálního astmatu (tzv. charakter zánětu "type-2 high").
Schválené v rámci Evropské unie jsou nyní tři molekuly, které směřují k interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab). Interleukin 5 je klíčovým cytokinem pro růst, diferenciaci a vycestování eozinofilů z kostní dřeně a taktéž pro nábor a aktivaci eozinofilů ve tkáních.
Eosinofily infiltrují plicní tkáň a podílejí se na jejím poškození jak prostřednictvím svých cytokinů, tak tvorbou lipidových mediátorů a cytotoxických proteinů. Souběžně uvedené "antieosinofilní" molekuly řeší i komorbiditu "type-2 high" astmatu - chronickou hyperplastickou rinosinusitidu s nosní polypózou a neklonální hypereosinofilní syndrom.
U těžkých astmatiků s častými exacerbacemi je užití biologické léčby často léčbou život zachraňující v dlouhodobém horizontu.