Abstrakt
Refeeding syndrom byl poprvé pozorován po osvobození vězňů z koncentračních táborů po ukončení druhé světové války a popsán v roce 1948. Po zahájení realimentace u těžce malnutričních osob bylo pozorováno srdeční selhávání, průjmové stavy s rozvratem vnitřního prostředí, neurologické komplikace, které často končily záchvaty křečí a kómatem.
Pravidelně je tato porucha pozorována pokud dojde k rychlému poklesu tělesné hmotnosti, které je větší než 10 % za dobu méně než 6 měsíců. Syndrom, přestože je znám dlouhou dobou, není v důležitých detailech přesně prozkoumán a také se odborná veřejnost dosud neshodla na přesné definici.
Vedle prolongované nedostatečné výživy se refeeding syndrom objevuje jako doprovodný fenomén a komplikace řady onemocnění, například při chronických infekcích (tuberkulóza), závažné pooperativní stavy, poruchy polykání, neurologická onemocnění, onemocnění pankreatu a další. Nepravidelně se může vyskytnout refeeding syndrom po úplném hladovění trvajícím 10 a více dní s následným kaloricky bohatým příjmem potravy.