lem předloženého článku je kritická reflexe terminologie v případě jednoho z nástrojů veřejné a sociální politiky, (makro) praxe sociální práce či personálního managementu, kterým je tzv. pozitivní diskriminace. Toto označení je v poslední době užíváno převážně v mediálním světě a laické řeči, zatímco akademická obec se od něj stále více odklání. Účelem textu je proto na základě diskurzivní analýzy ukázat, že toto sousloví má nadále v odborném slovníku svoje legitimní místo a význam a při respektování určitých konotací může i nadále dobře sloužit při popisu především takových preferenčních opatření, která jsou v rozporu s platnou legislativou, aplikováno v širším smyslu slova, jež jsou zejména eticky těžko obhajitelná.