Abstrakt
Lidská čest vždy patřila k všeobecně uznávaným vysokým mravním hodnotám, tradičně chráněným i na úrovni trestního práva. Zákon na ochranu cti z roku 1933 zakotvil na území českých zemí hned několik skutkových podstat zakládajících se na zavrženíhodném jednání proti cti, mj. také pomluvu, která zůstala součástí katalogu trestných činů i s přijetím stávajícího trestního kodexu v roce 2009.
O důležitosti cti coby právního statku v rámci množiny trestných činů svědčí systematické zařazení pomluvy do hlavy druhé zvláštní části, tedy hlavy následující hned po trestné činnosti proti životu a zdraví. Přesto jsme v posledních letech svědky trendu, kdy se od ochrany lidské cti na úrovni trestního práva pozvolna ustupuje.
Svědčí o tom poslanecká iniciativa usilující o zrušení trestného činu pomluvy, zdrženlivý postoj některých orgánů přípravného řízení, mají-li reagovat na trestní oznámení pro tento delikt, i závěry Ústavního soudu, podle jehož aktuální judikatury by v tomto případě více než kde jinde měly být využity spíše mimotrestní právní prostředky ochrany. Ve svém příspěvku uvádí autorka argumenty, pro které má za to, že dosud neuzrála doba pro dekriminalizaci pomluvy, a analyzuje vybranou zahraniční právní úpravu, jež umožňuje trestněprávní ochranu cti a současně vyhovuje často zmiňovanému požadavku na zvýšenou aktivitu procesních stran při postihu deliktů tohoto typu.