Přeshraničnímu obchodování v rámci EU napomáhá jednak volný pohyb zboží a také elektronizace služeb a intenzivnější využívání internetu. Pravidla pro určení příslušnosti nebo přesněji pro určení vnitrostátních soudů konkrétního členského státu, které jsou příslušné k řešení občanských a obchodních sporů s přeshraničním prvkem, jsou obsaženy v nařízení Brusel I bis, přičemž procesní úprava neobsahuje žádné zvláštní či výslovné ustanovení o příslušnosti ve vztahu k nekalosoutěžnímu jednání.
Nicméně, tento předmět nebyl výslovně vyloučen z věcné působnosti nařízení Brusel I bis. Vzhledem k relativně obecné povaze pojmů typických pro procesní normy stanovené mj. i v nařízení Brusel I bis, hraje stěžejní roli judikatura Soudního dvora Evropské unie a výklad v něm uvedený.
Cílem tohoto článku je prozkoumat pravidla určující jurisdikci na základě aktuální legislativy a judikatury Soudního dvora Evropské unie ve věcech týkající se nekalé soutěže.