Postižení štítné žlázy po alogenní transplantaci kmenových buněk krvetvorby v dětském věku a v adolescenci, zkušenosti z 30 let sledování
Abstrakt
Cíl studie: Použití léčebného ozáření a vysokodávkované chemoterapie je spojeno s rizikem časných i pozdních komplikací. Postižení štítné žlázy je známým problémem doprovázejícím alogenní transplantaci kmenových buněk krvetvorby (HSCT – hematopoietic stem cell transplantation).
Cílem této práce je zhodnotit výskyt a projevy postižení štítné žlázy u pacientů, kteří v našem centru podstoupili alogenní transplantaci v dětském věku a adolescenci (Transplantační jednotka kostní dřeně, Klinika dětské hematologie a onkologie, Fakultní nemocnice Motol, Praha). Pacienti a metody: Jedná se o retrospektivní analýzu dat pacientů, kteří podstoupili HSCT v dětském věku a v adolescenci a následně u nich bylo diagnostikováno postižení štítné žlázy.
Funkci štítné žlázy jsme hodnotili klinicky a laboratorně v době před transplantací, šest měsíců a každý rok po transplantaci. Sonografické vyšetření bylo prováděno u pacientů s prokázanou tyreopatií a preventivně pak v delším časovém odstupu po transplantaci (více než pět let, zejména u skupiny ozářených pacientů).
Zhodnotili jsme data 463 pacientů (295 mužů, 168 žen), transplantovaných v mediánu věku 7,8 roku (rozmezí 0,1–20,5) v letech 1989 až 2018. V době hodnocení přežíval každý z nich nejméně jeden rok po transplantaci.
Pro maligní onemocnění bylo léčeno 301 pacientů (65 %). Jedna třetina pacientů měla jako součást předtransplantační přípravy celotělové ozáření (CTO), přípravný režim zahrnující použití Busulfanu byl uplatněn u téměř 50 % pacientů.
Nepříbuzného dárce mělo 327 pacientů, u 33,4 % byl dárcem shodný sourozenec nebo jiný rodinný dárce. Výsledky: Postižení štítné žlázy bylo diagnostikováno u 169 pacientů (36,5 % z celkového počtu) v mediánu dva roky (rozmezí: 0,4–21,3 roku) po HSCT.
Primární hypotyreóza byla nejčastějším postižením (110 pacientů, 65,1 %), klinické příznaky mělo pouze devět pacientů. Zvýšené hladiny autoprotilátek (aTPO, aTG) byly detekovány u 95 pacientů.
Uzly štítné žlázy byly v rámci ultrazvukového vyšetření nalezeny u 28 pacientů, v mediánu 11,5 roku (5,1–23,4) po transplantaci, 14 se již lé čilo pro poruchu funkce štítné žlázy (hypotyreóza = 8, autoimunitní onemocnění štítné žlázy – AITD = 6). U osmi pacientů (1,7 % z celkového počtu, 28,5 % pacientů s uzlem) byl diagnostikován karcinom štítné žlázy v mediánu 10,8 roku (rozmezí 5,4–21,5 let) po transplantaci, sedm pacientů z osmi mělo přípravný režim s CTO.
Závěry: Alogenní transplantace kmenových buněk krvetvorby je léčebnou modalitou pro řadu maligních i nemaligních onemocnění. Se stále se zlepšujícími výsledky léčby je nyní pozornost věnována také oblasti pozdních následků léčby u dlouhodobě přežívajících pacientů.
Postižení štítné žlázy je jednou z nejčastějších komplikací. Je proto nezbytné pravidelně (po 6–12 měsících) kontrolovat a vyšetřovat funkci štítné žlázy klinicky a zejména laboratorními parametry.
Riziko sekundárních malignit těchto pacientů roste v čase. Pečlivé sledování zahrnující ultrazvukové vyšetření (za 1–3 roky) je velmi důležité pro časnou detekci nádorů, zejména u pacientů po celotělovém záření.