Hnutí mesiánského judaismu nebylo v českém prostředí historicky příliš rozšířenou formou náboženství, avšak v současnosti se těší velké oblibě českých protestantů. Autorka na základě dvouletého terénního výzkumu v pražské mesiánsko-židovské komunitě dokumentuje specifika české podoby této religiozity v kontextu historického vývoje země, přičemž český mesiánský judaismus představuje jako fundamentalistický, konzervativní a intelektuálně orientovaný náboženský proud, jenž se vymezuje na jedné straně vůči emocionálně orientované pentekostální religiozitě, na straně druhé vůči religiozitě nánosem pozdějších tradic denaturovaného judaismu.
Mesiánští věřící balancují v prostoru mezi dvěma póly - křesťanstvím a judaismem, přičemž z obou duchovně čerpají a vybírají prvky, které chtějí do své religiozity zařadit.