Letniční hnutí na Těšínsku začíná s 20. stoletím, kdy se z Evangelické církve augsburského vyznání 1910 oddělil Svaz rozhodných křesťanů letničních. Tento byl 1951 komunistickým režimem rozpuštěn.
Věřící, již se mohli scházet pouze v rámci povolených církví, usilovali od 1963 až do registrace církve v lednu 1989 o státní souhlas a působili tak jako církev polooficiální. Autorka skrze archivní a orálně-historický výzkum sleduje jimi v době normalizace osvojené formy evangelizace, letniční evangelizační důrazy, zásahy státu do jejich evangelizačního úsilí a strategie prosazování se vůči státu.