Abstrakt
V kapitole se Jan Géryk nejprve zabývá existencí občanské společnosti před listopadem 1989 a po něm, přičemž si pomáhá rozčleněním občanské společnosti na její dva aspekty - prostorový a obsahový. Následně v obecnější rovině rozlišuje tři typy revolučních vyprávění z pohledu historické kontinuity a diskontinuity.
Jako základní porevoluční napětí vnímá to mezi Počátkem, jež s sebou nese autoritu zakladatelského momentu, a historicky nedeterminovanými novými počátky, jež jsou charakteristické pro do budoucna vztažené politické jednání. Vycházeje zejména z děl Hannah Arendtové, volá Géryk po takovém teoretickém i institucionálním rámci, podle něhož by energie revolučního mládí společnosti nebyla pouze předmětem nostalgického vzpomínání, ale přetrvávala by ve společnosti nadále.