Abstract
Možnosti Léčby diabetes meiiitus 2. typu (DM2) se znásobily s rozvojem poznání patofyzioiogických mechanismů, které k DM2 vedou. Léčba by měla být zaměřena na více patofyzioiogických drah a zároveň zohledňovat faktory mimo kontrolu giykemie, jako je snížení kardiovaskulárního rizika nebo renoprotektivita farmaka.
Nová doporučení odborných společností kladou důraz na individuální přístup zaměřený na pacienta a jeho možnosti. I nadále platí, že při záchytu DM2 je nutné upravit režimová opatření a životní styl; farmakoterapie se zahajuje metforminem.
Vzhledem k chronicitě a postupné progresi onemocnění je obvykle nutné přidat k metforminu další antidiabetika do kombinační terapie. Adherence pacienta k léčbě se snižuje mimo jiné s počtem předepsaných léků.
Využití fixní kombinace léčiv se může zdát jako cesta k lepší compliance pacienta a dosažení cílů kompenzace diabetu, aniž bychom kladli vysoké nároky na pacienty a snižovali jejich kvalitu života.