Abstract
Osteoporóza je systémové metabolické onemocnění charakterizované sníženým obsahem kostní hmoty a narušením mikroarchitektury kosti, což je příčinou zvýšené fragility kosti, a tím zvýšeného rizika zlomenin již při minimálním traumatu. Osteoporóza postihuje obrovské množství lidí, týká se obou pohlaví, všech ras a její prevalence dále poroste spolu s celosvětovým stárnutím populace, čímž se stává globálním zdravotním problémem.
Zlomeniny pak představují logický následek osteoporózy, který s sebou přináší nemalé ekonomické náklady pro společnost, poskytovatele zdravotní péče, pacienty a jejich rodiny. Klinická důležitost diagnostiky a léčby osteoporózy tkví v prevenci osteoporotických zlomenin.
Cíle léčby osteoporózy musejí být pro každého pacienta individualizovány v závislosti na věku, tíži a komplikovanosti onemocnění. Základem prevence a léčby osteoporózy u postmenopauzálních žen je dostatečný denní příjem vápníku (1,5 g) v kombinaci s vitaminem D (800 IU).
Antiresorpční léky jako aminobisfosfonáty jsou obvykle doporučovány jako terapie první volby. Lékem druhé volby je denosumab.
Deriváty teriparatidu jsou lékem pro pacienty s nejvyšším rizikem fraktur.