Abstrakt
Náhradní mateřství je ožehavým, v mnoha ohledech kontroverzním tématem a vyvolává řadu komplikovaných otázek. Zasahuje samé základy, na nichž je vystavěno rodinné právo, neboť zpochybňuje stařičkou zásadu "Mater semper certa est." Případy surogátního mateřství se dotýkají lidsky citlivých témat a vzbuzují někdy soucit, jindy nepochopení a odsouzení.
Z hlediska trestního práva zůstává dosud nevyjasněno, zda osoby podílející se na procesu surogátního mateřství se vystavují riziku trestního stíhání za trestný čin svěření dítěte do moci jiného podle § 169 tr. zák. V tomto příspěvku argumetuji, že tato skutková podstata není surogátní matkou naplněna.
Zároveň se domnívám, že proces surogátního mateřství postrádá společenskou škodlivost a negativní stavy s ním související jsou především důsledkem laxní či nekvalitní civilněprávní a správněprávní legislativy v této oblasti.