Abstrakt
Kniha představuje filosofický pohled na období po roce 1989. Autor ho pojímá jako interregnum, jehož obecné rysy vyjádřil Gramsci a Badiou, a vytváří jeho komplexní teorii.
V prvním období interregna vládl neoliberalismus a postmodernismus, poté se tyto dominanty rozpadají. Od finanční krize 2008 neoliberalismus vyzývá k sebeobětování a ke konzervativní politice hodnot.
Kolem roku 2000 nastává konec postmodernismu a šíří se hybridní útvary jako populismus, identitární hnutí nebo Islámský stát. Teorie interregna umožňuje docenit dílo Alaina Badioua.
Jeho ontologie pravd a nekonečna, stejně jako jeho pojetí matematiky, politiky, umění a lásky vznikly v interregnu, zároveň však ukazují za jeho horizont.