Autoři diskutují termíny označující zralou, optimální a harmonickou osobnost z hlediska jejich vztahu k integritě osobnosti a integraci. Zvažují vztahy mezi normalitou, pojetím osobnosti a integritou/integrací.
Integraci vnímají jako zaměření spíše na vnitřní procesy individua, integritu jako zaměření spíše na procesy vnější a pozorovatelné. Zralou osobnost chápou jako cíl dosažitelný v průběhu ontogeneze, optimální či harmonickou osobnost jako spíše nedosažitelný cíl s návazností na pojetí charakteru a ctností.